malé zamyšlení aneb hledání úcty

Dlouho, velmi dlouho jsem neměl čas psát zamyšlení a možná je to  dobře. V poslední době je jich snad o nás až mnoho a v tom špatném světle. Já se však nechci nyní vracet k událostem posledních dní, ale naopak se zamyslet nad tím, že si snad uvědomujeme nejen rozdílnost v mnoha směrech mezi majoritou  a námi, mezi tím jak málo stačí ke strhnutí davu se k nacionalistickým myšlenkám a kolik čí spíše jak málo chybí k tomu, aby skutečně jiskra přeskočila na někoho, kdo naopak silovou cestu hledá a čeká na ní, či naopak ani nevěděl jak sám se k tomu všemu dostal.


Především si uvědomuji kam až se dá zajít. Po jakých argumentech se dá sáhnout, aby nenávist lidí šla napovrch, a i u těch, co naopak dosud ji v sobě neměli a bylo jim lhostejné jestli vedle nich žije Rom či ne. Tak jako si uvědomujeme rozdílnost v majoritní společnosti na slušné a neslušné i oni dosud právě tito ono rozlišovali u nás Romů. A hle. Stačilo málo. Mediální kampaň, malé městečko, co tomu řeknou další sousedi a najednou již to nebyl soused, který rozuměl a uměl rozlišit na slušnost a neslušnost a obava co tomu řeknou druzí, se nechal strhnout k hlásající se  kolektivní vině Romů ze strachu a najednou stál onen člověk na náměstí a vykřikoval spolu s ostatními hesla plná rasismu a zloby? Pak možná přišel domů a sám před sebou se styděl. Pravda nesnášenlivost a celkově špatný pohled majoritní společnosti na Romy je a číslo jsou veliké, vím však, že jako sousedé se musíme umět domluvit, hledat cestu a komunikovat a to se dělo až dosud. Nenávist má každý v sobě  je jedno jestli je Čech nebo Rom. Bůh nám nadělil jak dobré stránky do života, tak ty špatné. Ty dobré není třeba jmenovat, ale závist, lež, zlobu, občas vulgaritu, jednoduše negativní lidské vlastnosti. To vše máme v sobě každý.
Nadělil nám i možnost umět se do hloubky zamyslet a tak se nyní o to pokusím s nádechem tedy povrchně právě v souvislosti s předchozím odstavcem.Extrémismus, vynechávám tam není nad čím, to je viditelné a jasné.
Když jsem byl malý, bavilo mně lézt po stromech a co nejvýše. Vůbec jsem neuvažoval co se stane, když se větev zlomí a spadnu. I dnes si tak připadám s ohledem co se děje ve společnosti. Lezem na strom, majorita i mi, nikdo nás nevaruje na slabé větve a pád o to horší může být. Pád, kdy jen těžko budeme hledat k sobě spět cestu a komunikovat spolu jako sousedé i když se třeba jen pohádáme. Ale i hádka je komunikace a nese sebou nějakou myšlenku, a ta může i po hádce po nějakém čase být přínosem. Zatím jsme na jedné z nejvyšších větví a čekáme. Věřím, že se obrátí ony negativní vlastnosti a zase pomalu budeme slézat směrem k zemi a komunikovat. Sousedské pochopení je myslím základ pro vzájemnou úctu a respekt a nemusí být zrovna přátelské povahy. Respekt a úcta je však ke zklidnění potřeba. My se snažíme pochopit majoritu, dokonce se říká zařaď se a bude vše v pořádku, ale to již je volba každého. Jak se ale zařadit, když není rovnocenný stav? a Přiznejme si ani nebude.Majorita sice něco chce, integraci, ale jde vůbec? A Tak alespoň onen respekt a dobrý sousedský vztah a začněme u něj obě strany.

Zvíře, pes, pokud onemocní ví co má udělat.Většinou zaleze do kouta a pomoc odmítá. Musí přijít člověk a pomoci.Naše společnost je nemocná, zalezla do kouta a léky, které používá jsou neúčinné.Myslíte, že někdo přijde a pomůže? Je to na nás samotných a začněme u toho, koho známe a na okamžik sám nevěděl kudy kam.




Václav Zástěra